Základní informace
Grónsko je největším ostrovem naší Země. Představuje rozlohu 2,166,086 km2, což je skoro třetina rozlohy Austrálie. Zhruba 85% jeho území je zaledněno a tloušťka ledovce mnohdy dosahuje síly až 3000 m. Města či vesnice jsou umístěny jen na okrajích ostrova a střed je víceméně věnován vědeckým stanicím či dobrodruhům, kteří se rozhodili ostrov přejít po vlastních nohách. Nutno dodat, že po ostrově nevedou žádné silnice. Ty jsou pouze ve městech či vesnicích a ne příliš dobré kvality. Cestuje se zde lodí, či letadlem, ale bezesporu nejoblíbenějším dopravním prostředkem je helikoptéra. Skoro každá větší osada má heliport a používá se i jako taxi.
Grónsko bylo již osidlováno zhruba 3000 let př.n.l. Inuity, posléze Islanďany a Nory. A právě jeden Islanďan – Erik Rudý, roku 982 přistál na jihozápadě Grónska a tuto zemi nazval Grønland – Zelená země. Důvod tohoto názvu má dlouhou a dosti podivnou historii, neboť Erik Rudý byla velice kontroverzní osobnost v dějinách Islandu a Grónska. Oficiální název Grónska je však Kalaallit Nunaat a hlavní město se jmenuje Nuuk. Je autonomní součástí Dánského království, ale má svoji vlastní vládu a parlament. Oficiálním jazykem je grónština a dánština, ale na jihovýchodě se setkáte i s islandštinou.
Nejlepší období návštěvy Grónska jsou letní měsíce. Teplota se pohybuje okolo 15°C na ledu-prosté krajině, ale při dlouhodobém svitu slunce může dosáhnout i 25°C. Ideální spojení s Grónskem je přes Island. Můžete letět přímo z Prahy na mezinárodní letiště v Keflavíku, pak přejet na národní letiště v Reykjavíku a odtud letět cca 3 hodiny na letiště v Narsarsuaqu. V Narsarsuaqu za 2.světové války USA vybudovaly ohromnou vojenskou základnu s velkým letištěm, kde přistávaly letadla zásobující Murmansk v dřívějším SSSR. Město mělo skoro 4000 obyvatel s kompletní infrastrukturou. Avšak po válce USA stáhly své lidi z Narsarsuaqu a počet obyvatel prudce klesl až na 300. V současné době město obývá asi jen 130 lidí, ale letiště je pořád funkční a velmi spolehlivé. Je zde i přístav pro cesty na jih, speciálně do pátého největšího města Qaqortoqu.
Jejich města a vesnice či osady hýří výrazně barevnými domky s miniaturními zahrádkami, kde pěstují nejen květiny, ale i zeleninu. Gróňani si váží každé rostlinky a nejrůznějších keřů. Stromy v Grónsku skoro nenajdete, zato louky jsou velmi bohaté, husté a poseté drobnými kvítky.
Úžasné je pozorovat kry plující fjordy do moře. Pomalu a tiše se sunou, září jiskřivě bíle a při slunečním svitu mění barvu od modré po zelenou a občas prasknou s podivně dutých zvukem.
Leduprostá krajina je z části pokryta zelení a z části prachem a drobným kamením. Ale tam, kde se objeví menší potok, říčka či jezírko, šedý prach se promění v ostrůvky květin. V podstatě Grónsko je víceméně orientované na pěší túry, které ovšem vždy stojí zato. Například dvacetikilometrový výšlap z Igaliku na jihu Grónska na vrchol Plató, který je ve výšce zhruba 350 m n.m., vám umožní originální výhled hned na dva hluboké fjordy a několik ledovců, které končí přímo ve fjordu. Vydržíte-li posedět na vrcholu zhruba hodinu a pozorovat konec ledovce, naskytne se vám pohled, jak se kusy ker odlamují a padají do vody s obrovským „šplouchnutím“ a zvláštním zaduněním. Posléze kry pozvolná odjíždějí od ledovce a po čase končí v otevřením moři.
V podstatě lze říci, že Grónsko je balzám na psychiku. Klidná a tichá zákoutí ostrova, pomalu plynoucí čas a syrá příroda vám vyčistí mozek a tak vás připraví na další shon a práci v civilizaci.
Níže ukázka pár ubytování v Grónsku.
