Základní informace
Ostrov Martinique sice byl objeven Kryštofem Kolumbem, ale již počátkem 17.století připadl Francii, která si ho, až na malý výpadek, kdy jej na krátkou dobu obsadili Britové, udržela až doposud. Původní název Madinina pocházející od hrstky karibských indiánů zaniklo a Francouzi jej pojmenovali Martinique (česky Martinik). V 17.století bylo na západě ostrova vybudováno přístavní město Fort-de-France a na severozápadě hlavní město Saint-Pierre, které ale bylo v roce 1902 zcela zničeno výbuchem sopky Montagne Pelee, kdy sopka během několika minut vychrlila obrovský pyroklastický oblak a následně množství horkého bahna. Během neuvěřitelné krátké doby zemřelo skoro 30 tisíc obyvatel, hlavně ze Saint-Pierre a celá severní čtvrtina ostrova byla totálně zničena. Hlavním městem se pak stal přístav Fort-de-France. Další erupce pokračovaly až do roku 1903, kdy bylo proudem lávy ve vesnici Morne Rouge zabito celkem asi 2000 lidí. Od té doby je kromě drobných zemětřesení Montagne Pelee v klidu, jen ještě zabouřilav roce 1932, avšak bez následků na životech či majetku.Nutno poznamenat, že Martinik nás cestovatelsky příliš neoslovil. Ostrov je doslova „prošpikovaný“ ohromným počtem hotelů, které naplňují především turisté z Francie a Británie. Na zbytku ostrova se rozjela výstavba pro domorodce, takže ostrov je téměř „přebydlený“. Příroda v jižních třech čtvrtinách je plná vesnic, městeček a příroda ustupuje buď domům či plantážím, nebo cukrovarům a destileriím. Pouze severní čtvrtina Martiniku si ještě zachovává ráz tropického ostrova, neboť příroda se sice ještě plně nevzpamatovala z dávné sopečné erupce, ale začíná se rozrůstat díky úrodnému bahnu, které sopka vychrlila a lávě, kterou zde již ale skoro nenajdete. Nový deštný les pohltil staré spálené vesnice a částečně i Saint-Pierre a jen několik nových vesnic vzniklo na pobřeží - tím pádem se sever ostrova stal zajímavým parkem, jemuž vévodí právě Montagne Pelee.
Jak již bylo řečeno, na Martiniku není problém najít hotel, je jen otázkou, kde a jaké kvality. My jsme zvolili klidnější místo a to na západní části ostrova na Les Trois-Ilets hotel La Pagerie-Tropical Garden. Sice neleží přímo na pláži, ale v jeho okolí je jich řada, a jsou dostupné pěšky maximálně do 10 minut. Martinik je skutečně „plážový“ ostrov. Jak na východním tak i na západním pobřeží je rozmanitých pláží velké množství a můžete si vybrat i barvu písku. Od bílé až po černou, které jsou hlavně na severu (Anse Couleuvre). Ať vyjedete na jakoukoli stranu, vždy se dostanete k pláži, která se vám určitě bude líbit. Dle nás nejzajímavější místo a dá se říci i nejklidnější, byl poloostrov Le Caravele. Procházeli jsme malými vesničkami, okolo tichých velkých žlutých pláží a poloostrov končil zříceninou zámku Chateau Dubuc s krásným výhledem do okolí a na historický přístav s věčně modrým mořem.
Abychom byli upřímní, více nás zaujal sever ostrova, který není tolik poznamenán současnou civilizací. Silnice D10 prochází zničeným městem Saint-Pierre, kde si můžete prohlédnout trosky domků, které nebyly ze dřeva, místního divadla a zastavit se u památníku této tragédie. Silnice na severu končí přímo v lese, kde už musíte po svých a je to dobře, neboť se dostanete do hlubokého deštného lesa, kde občas narazíte na ruiny domků či opuštěných cukrovarů a destilerií. Pěšinka vás zavede ke krásné černé pláži, budete-li pokračovat dále na sever, narazíte na útesy a při čisté obloze uvidíte i ostrov Dominika.
Nás však zajímala sopka Montagne Pelee (1397 m n.m.). Domorodci říkají, že jen 4 – 5 dní v roce nad ní není mlha či oblak. Bohužel moc času jsme neměli a tak jsem vyrazili, i když se nad vrcholem honily zlověstné mraky. Výstup je možný jednak ze severu, je však dlouhý cca 12 km a pak je možno zvolit také podstatně kratší z jihu, cca 4 km, avšak výrazně strmější. Vyjeli jsme z městečka Le Morne Rouge a dojeli na parkoviště. Svítilo sluníčko, teplota okolo 30°C, hezká cestička, jdeme. Během pár set metrů se objevily první primitivní schody tvořeny prkénkem a dvěma kolíky, současně začala teplota podezřele klesat. Chůze po těchto schodech byla ze začátku příjemná, protože jsme nemuseli šlapat do louží a bahna, které bylo v prohlubni hned za každým prkénkem, avšak po kilometru našlapování na hranu prkénka začalo být nepříjemné a skoro až bolestivé. Teplota opět šla dolů a navíc poprchávalo a s rostoucím časem déšť sílil. Všude louže, bahno a bolestivé schody. Rezignovali jsme a již raději šlapali do rozbahněných stupňů než na stále více kluzké prkénko. Zhruba ve výšce 1100 m n.m. jsme potkali (snad) domorodého turistu, který se podivil našemu oblečení (měli jsme krátké kalhoty a obyčejné tričko s krátkými rukávy), neboť teplota byla na 11°C a dle něho nahoře bude určitě pod 10°C. Vytáhli jsme tedy z batohů raději větrovky a pokračovali močálovitou cestičkou k vrcholu. Schody postupně zmizely. Po chvíli nás čekala další „zrada“. Dosti příkrá skála sice s výstupky, po kterých se dalo šplhat, avšak vše bylo pochopitelně mokré a kluzké. Nahoru to s určitým úsilím ještě šlo, ale jak to bude vypadat dolů? Po chvíli jsme dorazili na vrchol, už sice nepršelo, ale padaly bodavé ledové krupky. Pěkná zima. Pohled do kráteru byl v neprostupné mlze, foukal dost nepříjemný vítr a viditelnost byla tak sotva na 5 metrů. Udělali jsme pár fotografií zamlžené přírody a naštěstí opodál narazili na jakýsi polorozpadlý domek, kde jsme se na chvilku schovali a odpočinuli si. No a pak cesta dolů. Celou dobu jsme se nedočkavě těšili na horký čaj a polévku, čehož se nám dostalo hned v první restauraci u parkoviště. Právě tam končila svatba a její účastníci se dost udiveně dívali v 35°C vedru na dva promočené a promrzlé cizince, kteří se domáhali horkého čaje, zatímco svatebčané pili vychlazené nápoje a potili se.
Večer nás ale za odměnu jako obvykle očekávalo teplé Karibské moře a dobrý karibský rum.
Martinik je krásný ostrov, ale nazvali bychom ho spíše „koupací“ a to díky velkému počtu pláží, minimu volné přírody a množství všudypřítomných turistů. Na ostrově je několik krásných malých zahrad, které ale dle našeho názoru nedosahují kvalit zahrad na Guadeloupe a Svaté Lucii.
Níže pár obrázků z hotelu La Pagerie-Tropical Garden.
