Základní informace
Nosy Be je největší ostrov Madagaskaru (Madagaskarská republika, Repoblikani Madagasikara) ležící v Indickém oceánu, vzdálený několik kilometrů od jeho severozápadního pobřeží. Kromě něj obklopují Madagaskar ještě další, menší ostrovy, např. Nosy Komba, Nosy Sakatia aj. Madagaskar sám je ovšem také ostrov – dokonce největší ostrov v Africe a čtvrtý největší na světě. Od africké pevniny (Mozambiku) je oddělen 400 km širokým Mozambickým průlivem. Vzhledem k jeho „geologickému původu“, kdy se zhruba před 90 mil. lety , tedy v průběhu druhohor, postupně oddělil od africké pevniny, což způsobilo jeho dlouhodobou izolaci od okolního světa, se na jeho území nachází více než 90% endemické flóry a fauny. Tedy převážná většina rostlin i živočichů nežije nikde jinde než zde. Tak vysoká míra endemismu je celosvětově ojedinělá, proto je Madagaskar někdy nazýván „osmý světadíl“ nebo „laboratoř bohů“ . Bohužel patří zároveň mezi nejchudší země na světě, s nízkou životní úrovní a nevyhovující infrastrukturou. Zvláště proslulý je žalostný stav místních komunikací: jeho silnice a cesty jsou v nepředstavitelně zanedbaném stavu, plné hlubokých děr, výmolů a vyjetých kolejí a jen ojedinělou vyjímkou jsou některé kratší úseky se slušně zachovalým asfaltem, dovolující motoristům zvýšit o něco málo rychlost z obvyklých 30-40 km/h. Místní jsou s tím patrně smířeni - jedno z nejpoužívanějších úsloví je zde „mora mora“ , tedy něco jako „ co se vleče neuteče“, které dokonale odráží jejich poklidný způsob života, v němž je pojem času nepodstatnou veličinou. Místní obyvatelé – Malgaši – mají díky historii postupného osídlování ostrova přes Indii, Indonésii a východní Afriku smíšený původ : mísí se v nich nejvíce krev Indonésanů a Afričanů. Indonéské kulturní dědictví je zde dodnes patrné, např. u pobřeží všudypřítomné vahadlové kánoe indonéského typu.
Oficiálním jazykem je malgaština, nejvíce příbuzná jednomu z indonéských jazyků, a také ovšem francouzština - v roce 1960 byla vyhlášena nezávislost této bývalé francouzské kolonie na Francii. Názvy i jména v malgaštině jsou pro turistu velkým oříškem: neskutečně dlouhá a téměř nevyslovitelná. Jsou totiž obvykle tvořeny složeninou řady slov s různým významem. Stejně obtížně srozumitelná je místní měna Ariary, kde se vše navíc počítá na desítky a stovky tisíc. Při příletu na jediné mezinárodní letiště do hlavního města Antananarivo, kde obdržíte za 35 USD turistické vízum na 30 dní, obvykle na turisty před vchodem číhají hbití pouliční směnárníci a pokud si s pomocí kalkulačky dáte pozor na nabízený kurz, můžete spokojeně odcházet s peněženkou naditou stohem ušmudlaných bankovek.
Relativně největší rozmach turistického ruchu se v posledním desetiletí odehrává na stále více známějším ostrově Nosy Be (312 km2, 60 tis. obyvatel) , kam je možno se několikrát denně dopravit z Antananarive jedinou místní leteckou společností Air Madagascar. Let obstarožním vrtulovým letadlem trvá 1,5 hod. I zde je ovšem nutno počítat s aplikaci pravidla „mora mora“ - tyto aerolinky patří mezi ty méně spolehlivé, takže zrušení či přesunutí letu bez jakéhokoliv zjevného důvodu či upozornění předem je dosti běžné a je třeba s tím raději ve svém cestovním plánu kalkulovat. Pozitivně lze na druhou stranu hodnotit kvalitní a klidný průběh letu s profesionální obsluhou, a to jak z Evropy do Antananarive, tak i po přestupu na Nosy Be.
O masovém turismu však nemůže být ani na tomto ostrově řeč: většina z desítek několika-hvězdičkových hotelů je ukryto na pobřeží a dostat se k nim z letiště nebo vnitrozemí ostrova je velké dobrodružství, při němž je placený průvodce nebo taxi nezbytností: dlouho a velmi pomalu jedete po cestách a silničkách, plných zrádných děr (nedejbože za tmy- v těchto zeměpisných šířkách padne tma už kolem šesté večer !). Míjíte dřevěná primitivní obydlí místních domorodců nazývaných falafa, postavená na kůlech, někde vaří jídlo na otevřených ohništích, jinde jen tak posedávají a zvědavě okukují. Kolem se prohánějí a hrají si houfy polonahých dětí, prostě pravá, nefalšovaná a přitom syrová Afrika. A po hodině či hodinách „jízdy“ (terénní automobily nebo čtyřkolky jsou zde nezbytností) se najednou stane zázrak: před vámi se objeví z ničeho nic otevřený oblouk brány, případně závora a kvalita cesty se rázem zlepší. A v dálce je už možno tušit moře a cítit jeho vůni. A po chvilce se zpravidla (podle kvality hotelu) ocitnete v neskutečném ráji, tak kontrastujícím s předchozími zážitky: restaurace, bílé či žluté pláže, hotelové budovy, bungalovy. A kolem plno palem, udržovaných záhonů a trávníků. Ten kontrast „světa před a za branou“ je příznačný pro všechny destinace v Indickém oceánu, které jsme navštívili – naposledy jsem se s tím setkali na Seychelách, ovšem v daleko menší míře; zde to bylo ovšem natolik extrémní a kontrast tak obrovský, že to představuje jeden z nejsilnějších zážitků celého pobytu. Však také skupinky hotelových hostů pěšky často podnikaly za brány dobrodružné objevitelské výpravy k nejbližším obydlím či domorodé vesnici.
Většina hotelů má zahraničního vlastníka, např. Z Itálie nebo Francie a úroveň služeb i ubytování proto evropskému standardu odpovídá. Turistů zde zatím mnoho není a lze si tedy užívat dokonalého soukromí, včetně netknutých a neskutečně kouzelných a přitom poloprázdných pláží. S ohledem na naprosto dezolátní stav nemnoha zdejších komunikací a divokou přírodu všude kolem je optimální mít na cesty po ostrově průvodce s terénním vozem. Některé hotely půjčují svým hostům terénní jednomístné čtyřkolky, ovšem není to na dalekou jízdu a kvalitní poznávání. Spíše jde o pocit dobrodružství a jistou dávku adrenalinu. Na silnici pozor na volně se pohybující „hrbaté“ krávy zebu přebíhající z pastvy na pastvu nebo na tzv. zebu – povozy, kdy párek zebu táhne kárku s nákladem.
Ostrov je známý jako „ostrov vůní“ - Ile Parfumée, kde je téměř na každém kroku vidíme menší či větší plantáže nízkých bizarně pokřivených stromů Ylang-ylang, z jejichž květů se v mnoha zdejších destilérkách extrahuje vonná silice/esence, používaná do některých světoznámých parfémů. Kromě toho se na ostrově v hojné míře pěstuje kávovník, vanilka, kakao, ananas, mango, skořice, ale i banány, kokosový ořech, pomeranče a samozřejmě i cukrová třtina. Rozšířenou činností je výroba a prodej dřevěného uhlí, které se všude hojně používá jako palivo. U falaf lze často spatřit zavěšený nebo jen tak na udusané hlíně položený malý fotovoltaický panel. Výrobu fotovoltaické elektřiny současná vláda svým energetickým programem podporuje, podmínky pro to jsou ideální – 300 dní v roce zde svítí slunce.
Na ostrově v blízkosti jeho nejvyšší hory Mont Passot (350 m.m.) je bujnou vegetací obklopeno 11 sladkovodních vulkanických jezer, v nichž žijí velcí a nebezpeční krokodýli nilští. Je s podivem, že v tuzemských cestopisných pramenech o Madagaskaru jsme zmínku o jejich výskytu nalezli jen velmi ojediněle. Nejen ve zdejší přírodní rezervaci Lokobe je možno vidět černé lemury, hroznýše (hady boa), velké sovy a chameleony. Ostrov je také proslulý jako domov nejmenší žáby světa Stumpffia pygmaea a nejmenšího chameleona Brookesia minima. Ochotný průvodce parkem vám určitě jednu takovou žabku i malého chameleonka chytí a na dlani ukáže.
Centrem ostrova je hlavní město Hell -Ville (malgaš. Andoany, 30 tis. obyvatel) s pouličními tržišti a památkami z doby francouzské koloniální éry vč. dosud funkční věznice. Ve stísněné budově městské tržnice v samém centru města na rušné křižovatce, kolem níž projíždějí nebo postávají dlouhé řady motorových žlutých taxi-tříkolek tuk-tuk, se kromě obvyklých darů moře prodávají např. i živí bahenní krabi obalení v blátě (údajně kvůli potlačení stresu).
Madagaskar a hlavně jeho největší ostrov Nosy Be má neobyčejně silný turistický potenciál. Má všechny předpoklady stát se vyhledávanou turistickou destinací s roztodivnou a úžasnou přírodou, dech beroucími plážemi, čistým a teplým mořem, s množstvím neobvyklých endemických živočichů i rostlin, které jinde nenajdete . Patří sem i nejznámější „obrácený“ majestátní strom baobab - z osmi známých druhů jich roste šest jen zde. Ostrov je přijatelně bezpečný, kriminalita minimální, lidé příjemní, velmi chudí ale spokojení se svým způsobem života, převážně křesťanského vyznání. Většímu rozmachu turismu zatím brání velká odlehlost i nedostatečná infrastruktura. Bohužel se na tom neblaze podepsal nejen téměř dvacetiletý socialistický experiment v letech 1975-1993, ale také získání nezávislosti na Francii v roce 1960, kdy přestal být francouzským zámořským územím, resp. kolonií a tím se na rozdíl od okolních ostrovů (Mayotte, Reunion, Guadeloupe) zbavil možnosti trvalé hospodářské pomoci.
