Základní informace
Ostrov Reunion získal své jméno údajně až v roce 1793 a to na paměť sjednoceni revolucionářů z Marseille a příslušníků pařížské národní gardy. Francií byl osídlen již v roce 1649 a od té doby nepřetržitě Francií držen. V některých literární pramenech se sice uvádí, že jej též kolonizovali Britové, ale to se nezakládá na pravdě. Před Francií byl navštěvován arabskými mořeplavci a již v 16.století jej zmapovali Portugalci.
Ostrov je relativně větší o rozloze 2,512 km2, tvaru kruhového s málo členitým pobřežím a řadou bílých, žlutých a černých pláží. Reunion je velmi hornatý s nejvyšší horou Piton des Negres – 3,069 m n.m. a nejčinnější sopkou na celé Zemi – Piton de la Fournaise ve výšce 2,632 m n.m. Poslední erupce zde byla 8.prosince 2020. Sopka je velkým lákadlem pro turisty, neboť její okolí je poměrně snadno dostupné. I když výlet na vrchol trvá okolo 3 - 4 hodin podle toho, jakou cestu zvolíte, je místo dosti navštěvované a obdivované. Nutno však dodat, že dole na parkovišti je jen malý stánek, kde si můžete koupit nápoje a pár drobností. Po cestě na vrchol není žádné občerstvení, protože by se v tomto složitém terénu dalo obtížně cokoli postavit a sotva by přežilo během některých možných erupcí.
Reunion je velmi rozmanitý ostrov: pláže, hory, hluboká údolí, vodopády, hluboké buše, nádherné rozhledy z vrcholku kopců, ale vše může rychle zhatit náhlá změna počasí. Vzhledem k tomu, že ostrov je značně hornatý, teploty a počasí se často mění a jsou dosti nestálé. Současně musíte počítat i s tím, že jakýkoli výstup nad 1,500 m n.m. nese nebezpečí, že teplota náhle klesne i pod 10°C a zafouká nepříjemně chladný vítr. Domorodci říkají, že na vrcholcích hor mají i občas sníh i když na plážích je 35°C. Reunion se též těší nejrůznějším pověstem, zejména týkající se jejich šamanů voodoo, které je na ostrově dost „cítit“. Snad jedna pověst pro ilustraci. V minulých stoletích, kdy francouzští kolonizátoři dovezli mnoho otroků ze sousední Afriky (současné obyvatelstvo je převážně tvořeno jejich potomky) a zaměstnávali je na plantážích a ve zpracovatelském průmyslu, bylo s černými otroky špatně zacházeno. Museli mnohdy pracovat i 18 hodin denně, jejich životní podmínky byly značně neutěšené, navíc na ostrově řádila malárie a i přesto v horečkách je otrokáři hnali na pole. V těchto dobách se šaman při bohoslužbě rozhorlil a vyzval všechny své „ovečky“, aby utekli do hor. Velká část otroků se sebrala a úzkými stezičkami a cestičkami odešli do Cilaos, prakticky střed ostrova ve výšce skoro 2,000 m n.m. a tehdy velmi těžko dostupný. Kolonizátoři zorganizovali vojsko, které je mělo přivést zpět. Vydali se cestou mezi skalami a po úzkých cestách do hor. Jenže šaman se modlil ke svému bohu, aby je zastavil a stalo se. Vstupní skalnatá úbočí na kraji dnešního Saint-Louis se zřítila a zavalila pochodující vojáky. Mnoho jich přišlo o život nebo byli těžce ranění. A proto hlavní velitel vojsk Reunionu poslal depeši do Francie a požádal o vojenskou pomoc. Francouzský president vyslal dvě lodi, avšak bůh opět vyslyšel šamanovu prosbu a seslal na moře velkou bouři a lodě i s vojáky se potopily. Tato událost asi rozhodla. Kolonizátoři snad pochopili, že nemá moc cenu bojovat proti těmto silám a poněkud upravili pracovní a životní podmínky otrokům tak, aby se nebouřili a v mezích tehdejších možností žili lepší život. Tento šaman je pohřben na hřbitově v Saint-Pierre a lidé mu na zajímavý a trochu tajuplný hrob nosí květiny, cigarety a lahve rumu, jimiž je stále obklopen. Kdo pak vše „konfiskuje“, jsme se ale nedozvěděli. .
Reunion je multináboženský ostrov. Téměř v každém větším městě najdete křesťanské kostely, synagogy, mešity, hinduistické chrámy a dokonce i čínské svatostánky. Není vůbec s podivem, že občas uvidíte, že v baru sedí muslim ve svém obleku, vedle něho Žid s jarmulkou a naproti nim křesťan v tričku a šortkách. Muslim popíjí kávu, Žid si pochutnává na červeném vínu a křesťan usrkává rum. Všichni se vesele baví, poplácávají se po ramenou, pak zaplatí a odejdou po svých. Muslim do mešity, Žid do synagogy a křesťan asi do kostela a nikoho to nezajímá, jaké má kdo vyznání. Nutno ještě dodat, že tuto partu obsluhuje Číňan nebo Ind, kterým takové bary zde patří nejčastěji. Vedle těchto „standardních“ náboženství je tu hodně rozšířeno voodoo a občas narazíte na zvláštní kostelík, který je určen pro bohoslužby či rituály voodoo.
Z turistického pohledu ostrov Reunion leží tak trochu ve stínu sousedního ostrova Mauricius, což neodpovídá realitě. Na Reunionu můžete najít krásné hory, porostlé zelení s bohatými vodopády, hustou buší a nádhernými výhledy do okolí. Nabídnou se vám hned čtyři oblasti - tzv. Cirque - Mafate, Cilaos, Salazie a Plaine des Palmistes s aktivní sopkou Piton de la Fournaise. Co by to však bylo za tropický ostrov bez pláží - těch je tu nepočítaně, bílé, žluté i černé. A k tomu teplé a občas bouřlivé moře. Pláže jsou čisté s minimem turistů, jen o víkendech se zaplní domorodci a na vyhrazených místech jsou vystavěna speciální ohniště na grilování, což se hojně využívá, nejenom na plážích ale i v lesích, u přístupných vodopádů, prostě na mnoha místech po ostrově, kde mohou místní trávit nerušené chvíle při obsáhlém nedělním rodinném hodování. Nevýhodou většiny zdejších pláží je, že na dně leží velké množství rozlámaných korálů, proto doporučujeme užívat speciální boty do vody. Jinak je koupání v moři naprosto bezpečné.
Ostrov nabízí nepřeberné množství hotelů a penzionů nejrůznější kvality a cen. Ti, kdož si více potrpí na vodu a lenošení na pláži mají k dispozici hotely, které jsou přímo v jejich blízkosti a ti co raději vandrují po horách a národních parcích si mohou najít hotel ve vnitrozemí. Vzhledem k tomu, že ostrov je relativně veliký, doporučujeme si v některé z půjčoven objednat auto. Silnice jsou zde na místní poměry velmi kvalitní, ale domorodci zrovna moc předpisy nerespektují, takže je dobré být více ve střehu a zejména na užších silnicích, například do Cirque Cilaos před zatáčkami troubit a co nejvíce jet na pravé straně vozovky.
Reunion vám může nabídnout nevšední zážitky, ať již na plážích, v horách, u vodopádů či přímo na sopce, nebo návštěvou měst a více se seznámit s kreolskou kulturou, jejich tržišti, bary a drobnými hospůdkami. Lidé na tomto ostrově jsou velice milí a přívětiví. Rádi pomohou, ač se tu patrně nedomluvíte jiným jazykem než francouzštinou, ale občas se podaří, že vám i tak někdo porozumí a rád poradí.
Níže pár fotografií z hotelu, který jsem si vybrali.
