E15, 7.1.2011
Guadeloupe: do Karibiku s občankou
Pro člověka, který někdy navštívil tolik módní Kubu případně Jamajku, je pobyt na Guadeloupe a přilehlých ostrůvcích pohlazením po duši. Na cestu nepotřebujete vízum ani pas, stačí občanka. A na místě samotném se není o čem dohadovat, vše má svoje našinci srozumitelná pravidla. Počínaje značením silnic v délce 1975 kilometrů, na kterých se jezdí vpravo, přes menu v restauraci uvedené s konečnou cenou až po bufetovou snídani v hotelu vyšperkovanou exotickým ovocem.
Elektřina spolehlivě proudí ve 120 voltech a přístroje nevyžadují převaděče ani jiné zástrčky. Také v nákupních střediscích prodávají zboží důvěrné z českých regálů, za které se platí eury! Ráj to napohled Turistické služby fungují na jedničku, co si objednáte, to dostanete. Připadáte si tu pomalu jako na předměstí nějakého jihofrancouzského velkoměsta, což potvrzují i zacpané silnice.
Dojet po ránu do centra největšího města Pointe-aPitre je stejně časově náročné jako přejet z Dejvic do Záběhlic. Rozdíly však existují. Na Guadeloupu na sebe řidiči netroubí, ani si neprocvičují zásobu nadávek. Karibský temperament si schovávají na jindy. Třeba na jídelní orgie umocněné šálkem punče, kde tvoří většinu třtinový rum. V této části Karibiku se také netřeba bát o svoji bezpečnost. Kdo by chtěl někoho přepadávat v zemi kde je průměrný plat 1200 euro? Statistiky sice mluví až o třicetiprocentní nezaměstnanosti, ale nikdo si nestěžuje. Ostrov vyhádal na Francii vyšší sociální dávky a plošné navýšení platů o 200 eur (s argumentem, že když se věci na ostrov musejí dovážet, jsou tak dražší).
Navíc si všichni obyvatelé přivydělávají načerno v turistickém ruchu. „Koupí si ode mě pán růžovou ulitu mušle lambi za deset eur? Nechce madam klobouček z palmového listu? Nebo lusk čerstvé vanilky na vánoční pečivo?“ Eura z peněženky vylétávají skoro sama… A to sedm tisíc kilometrů daleko od Evropy. Ostrovní francouzština je kořeněná kreolskými výrazy a nikdo z ostrovanů nechce do Francie emigrovat. Maximálně touží prohlédnout si in natura Eiffelovu věž. Dotyk motýlích křídel Že jde minimálně při pohledu z výšky o ráj na zemi, to si uvědomíte už před přistáním v Pointe-a-Pitre, kde je deváté nejfrekventovanější letiště z Francie. Pod sebou spatříte zeleného motýla, jak se koupe v tyrkysově zbarveném sametu. Rozpíná se na velikosti 1600 kilometrů čtverečních a jeho malé podlouhlé tělíčko představuje mořská úžina Slané řeky (Riviere-Salée) s mangrovovým porostem.
Sám Guadeloupe se skládá ze dvou částí. Západní křídlo má plochu 950 kilometrů čtverečních a nazývá se BasseTerre (Dolní země). Vzniklo sopečnou činností a dominuje mu vulkán La Soufriere tyčící se 1464 metrů nad mořem. Okolní zelenou plochu pralesa a dvacet hektarů přírodního parku prořezávají jen občasné vodopády. Východní křídlo Guadeloupe, označované jako GrandeTerre (Velká země) s plochou 560 kilometrů čtverečních, je naopak ploché jako deska u stolu, neboť ho tvoří vápencový podklad, do kterého vlny vykousaly zátoky připomínající z lodě středověké hradby. Tuto část ostrova pokrývají plantáže banánů a ananasů. Právě odtud prý putoval tento šťavnatý plod poprvé do středověké Evropy.
Kolem silnic se vlní i pole cukrové třtiny, se kterou se můžete blíže seznámit byť už v tekuté podobě v některé z dvanácti destilérek. Zdaleka nejlepší rum vyrábějí v palírně Poisson na blízkém ostrůvku Marie-Galante. Jeho značku si zapamatujete už navždy – jde o Pere Labat. Objevování od volantu Než se vydáte na průzkum ostrova, ke kterému se nejlépe hodí auto z půjčovny, je dobré si odpočinout. Lákají k tomu desítky pláží. Některé patří k hotelům, ale zákon říká, že musejí být přístupné všem. Záleží jen na vás, kde zakotvíte. Na ostrově neexistují komplexy evokující továrny na turisty, takže je jedno, zda budete ubytováni v soukromí nebo v minihotýlku. Objevování může začít třeba u městečka pojmenovaném po svaté Anně, které nabízí městské pláže. Na východ od něj se rozvaluje karibská kráska – Bois Jolan – se sluncem vyběleným pískem a tyrkysově modrou vodou. Před vlnami příboje ji chrání útes daleko v moři. Svěšené listy palem se pohupují ve větru a nabízejí příjemný úkryt před pražícím sluncem. Na pláži Point Tartare, ležící u Atlantiku, se pro změnu prohánějí kitesurfaři, a nejen místní vědí, že tam rádi jezdí lidé, co se touží opálit nahoře i dole „bez“. Městečko Saint François ve východní části Guadeloupe pro změnu charakterizuje minimálně pětihvězdičkový luxus – našli byste tam kasino, golfové hřiště i marínu s milionářskými jachtami a katamarány. Některé z nich pravidelně vyplouvají k 10 kilometrů dlouhému ostrůvku La Désidare s obřími kaktusy a nezměřitelným množstvím pohody a klidu. Žádný div. Tamní leprosárium bylo uzavřeno až v roce 1950. Ještě východněji leží výběžek Pointe des Châteaux, který připomíná Bretaň, a to nejen svými písečnými dunami. Ostatně právě z Bretaně na Guadeloupe připlula nejedna rybářská loď s námořníky, jejichž potomci mají i dnes bělejší pleť a pomněnkově modré oči. Hledáčkem fotoaparátu Většinu obyvatelstva tvoří tmavě zbarvení mulati. Turistů si nevšímají, doslova je ignorují. Tedy pokud jim nenabízejí své služby, nebo je naopak vy nezačnete fotografovat. To nesnášejí!
Přesvědčíte se o tom už v Pointe-a-Pitre při procházce úzkými uličkami. Betonové budovy tam postupně vytlačují dřevěné domky natřené do jasných barev a nejlepší časy má za sebou i celokovový skelet tržnice Saint Antoine z dílny Gustava Eiffela. Babky kořenářky, oblečené do barevných šatů nazývaných karo, v ní nabízejí bylinky všech druhů, barev a tvarů. Dřevěné pultíky se prohýbají pod nákladem zeleniny, exotického ovoce a květin. Ty se ostatně dovážejí do Evropy ve velkém a tvoří jeden z řady typických suvenýrů. Ale stačí zvednout objektiv fotoaparátu a ozve se takový křik doprovázený máváním rukou, že k ústupu zavelí i sebezanícený reportér. Jedinou možností je nakoupit co možná nejvíce věcí a pak požádat o povolení k snímku. Šafrán, vanilku, surové kakao, muškátové oříšky i skořici doplňuje bezpočet lahví s rumem, ve kterém se potápějí kořeny místních rostlin. Tekutá viagra zvaná Bois bande prý udělá chlapa z každého, postarší turisté proto vytahují desetieurové bankovky jako na běžícím pásu. Totéž vám budou tvrdit o pár minut později rybáři na přístavním molu, kde nabízejí čerstvé úlovky. Kam se hrabou všechna akvária světa, tady si na mořské obyvatele můžete i sáhnout a okusit jejich vůni. Samozřejmě, mnohem lépe ale voní v nedaleké restauraci…
Užitečné informace
Nejlepší letecké spojení je z Paříže do Pointe-a-Pitre (u Air France pořídíte zpáteční letenku od 15 tisíc korun). Na okolní ostrovy se dostanete lodí – na Martinik za čtyři hodiny, na Dominiku za dvě a na St. Lucii za šest. Guadeloupe má tropické klima, ale velká horka jsou po většinu roku příjemně redukována pasáty. Průměrná teplota vzduchu se pohybuje v rozmezí 22 a 30° C, morˇe má teplotu kolem 27° C. Meˇsíce leden až duben jsou suché, deště přicházejí od července do listopadu
